Milí přátelé, vrátil jsem se dnes v noci z Ostravy, kde jsem teď týden pomáhal s Adrou na povodních. Odjeli jsme plní emocí a zážitků a o jeden se chci podělit.
Koordinoval jsem skupinu studentek, se kterými jsme dělali monitoring potřeb lidí v oblasti, která byla pod vodou. V jednom domě nás požádali lidé o chleba. My jsme měli skladem jen rukavice, košťata a Savo, žádný chleba jsme neměli. Holky u oběda přemýšlely, kde sehnat 1 pecen chleba, že by jim daly svůj krajíček chleba, co dostaly k polívce, ale nakonec to nedotáhly. Po obědě měly chuť na kafe, které už několik dní neměly, tak se stavily v Albertu. Měly na sobě vesty s logem ADRA. Odchytil je manager, jestli nechtějí chleba a z Alberta odjely místo s kafem se 60 pecny chleba. Dostaly „míru natřesenou“! (L 6,38)
To odpoledne jsme se dostali do oblasti, kde měli doma vodu po prsa, tzn. nešla jim elektřina, nefungovaly zatopené sporáky, kontaminované potraviny i nádobí. Lidé nám řekli, že od povodní neměli několik dní teplé jídlo. Dali jsme jim aspoň ten chleba. Došli jsme k silnici, kde jsme potkali koordinátora dobrovolníků „lopaťáků“, Tomáše Dymáčka, a vyprávíme mu zkušenost, jak nám Pán Bůh poslal 60 pecnů chleba, ale že bychom k nim potřebovali sehnat 40 porcí teplého jídla, ať je zkusí sehnat. V ten moment na protější straně silnice na několik sekund zastavila dodávka, aby pustila projet protijedoucí auto. Na sobě měla nápis Popapej a obrázky krabiček s jídlem. Říkám Tomášovi: Tady máš k tomu chlebu teplé jídlo. Tomáš rychle přeběhl silnici, zaťukal na řidiče, ten zavolal z auta majiteli firmy. Zítra nevaří, mají volno, ale uvidí, co by se dalo udělat. Druhý den dovezli 40 porcí teplého jídla.
Pán Bůh je frajer. Mám slzy v očích.
Kde ty nevidíš řešení, Pán Bůh jich má tisíce.
Pavel Smolka
