České sdružení

Církve adventistů sedmého dne

2010

MS 2010 – ohlédnutí

 

 

Fotografie

Výběr fotek od několika fotografů si můžete

  • prohlížet ve webovém rozlišení ZDE
  • stáhnout v plném rozlišení ZDE

 

Manželská setkání 2010 – polepšovna pro manžele

Tento pro mnohé nic neříkající nadpis vytvoří na tvářích těch, co ví, úsměv, ale dost možná i zamyšlený výraz. Možná se setkáte i se smutkem, zklamáním nebo toužebným pohledem do budoucna. Pokud budete hledat pozorně, najdete mnoho různých emocí a stavů duše. Uvidíte ve tvářích různé podoby života. Za všechno může jednoduchá věc – týden otevřených srdcí. Pokusím se vyjádřit své pocity a své názory, doufám v porozumění a pochopení snahy o vyjádření nepřenosného.

Co jsou to manželská setkání jsem zjistil před více jak 15 lety v Ostravě, kam mě přivezl, na lepšího stopa pan farář. Protože jsem měl volno, a tady byl nedostatek pečovatelů, zůstal jsem týden a nevědomky začala má cesta plná objevů. Zjistil jsem, jak se dá pracovat s dětmi trošku jiným stylem, s úžasem jsem chodil kolem rodin, které mne naplňovaly úctou a obdivem a v neposlední řadě jsem po čase zjistil, že jsem se tu zamiloval.

Neuběhlo moc času, moc se toho nezměnilo, pouze jsem dospěl, začal chodit do práce, oženil se, narodily se nám dvě děti …, prostě takový normální život. A pak přišla touha, spíše potřeba, vrátit se na manželáky. Jenže teď ne jako pečovatelé, ale jako manželé – jako ti, o které tu jde především. Nemůžu říct, že jsem nevěděl, do čeho jdeme, ale s měsíčním odstupem se vše jeví trošku jinak, než jaké bylo moje očekávání. Jsem jen nesmírně rád za čím dál více vnímanou absurdnost přezdívky Manželat (kterou vymyslela moje kolegyně) – polepšovna pro manžele.

A pak to přišlo, hektický týden plný informací, malých či větších objevů ve vodách, o kterých si člověk myslel, že je zná, ve svých domácích vodách. Tempo a prožitky se hrnuly takovou rychlostí, s jakou člověk propukal v častý smích, nejlepší to reakce na lektorské výklady o běhu života. Týden je velice krátký a dost dobře si nedovedu představit to ohromné vypětí organizátorů, aby se vše v přednáškách stihlo (Krize manželství, Křesťanské manželství, Zdravé sebevědomí, Odpuštění, Rozdíly mezi mužem a ženou, Komunikace, Naslouchání, Jak vyjadřovat pocity, Naplňování potřeb, Sexualita, Vzájemné pozornosti, Maturita) a k tomu ubytování, jídlo program pro děti, chod skupinek, večerní program a ještě i duchovní opora. Přes to vše mohu pouze konstatovat, jak to bylo úžasné. Už po první přednášce bylo jasné, pokud toto má fungovat budu se asi muset vracet. S postupujícím časem zadek bolel čím dál víc, vedro bylo čím dál tím víc protivné, ale děti byly hrozně spokojené, lidé čím dál tím víc semknutější a odhodlaní řešit a pomoct řešit problémy. Krystalizace problémů už nenaznačovala, ale jasně ukazovala na velmi pomalý a bolestný, o to však radostnější postup při řešení problémů. Vědomosti, techniky a trénink spolu s diskuzí a přátelskou pomocí byly úžasné. Člověk zjišťoval, jak by to šlo zlepšit a že v tom není sám. Manželství je setkáním dvou osobností, které se v čase vyvíjí, a tak se musí vyvíjet taky, aby poskytlo pevnou oporu, dostatek prostoru a hlavně lásku.

Moc za vše děkujeme, v prvé řadě Ejemovým, Kantorovým, Žárským, Feketovým – pečovatelům (ředitelkám) a všem co tady byli s námi. Děkujeme za odpočinek a společnou snahu, o to aby se ze dvou stalo jedno, jenž dá vše, co je potřeba. Moc děkujeme a snad za rok.

PS: Proč píšu až měsíc po? Protože chci zmínit, jak jsme na tom teď, co se povedlo a co třeba ne. Komunikační kolečko funguje bezvadně – pokud ho má jeden v ruce, druhý se okamžitě usmívá a je pochopen, aniž by cokoliv řekl. Škoda že je až na lednici a občas se na něj úplně zapomene a místo porozumění se začneme zakopávat a střílet po sobě bezvýznamně a bezúčelně.

Auto je pořád to staré, ale snad zítra … To co je však velice potěšující, alespoň pro mne, je takřka dokonalé vlnění. Zato naše komunikace a projevování pozorností telefonem skončilo úplným fiaskem. Přes toto všechno je to určitě lepší a snad tuto tendenci udržíme.

Pavel Patterman

 

 

Slzičky tu byly opět

Škoda, že moje děti si nevybraly více tolerantní partnery v otázce víry, jinak bych určitě neváhala a zachovala se stejně jako jiný rodičovský pár, který dal „poukázku na manželáky“ jako svatební dar novomanželům.  No, když nad tím tak přemýšlím, možná bych chvilku počkala – tak 2 roky. To se většinou nakupí už nějaká ta ublíženíčka a problémečky a je ten nejvhodnější čas, začít je řešit – samozřejmě nikoli rozvodem, ale naopak porozuměním, tolerancí a hlavně poznáním. Poznáním toho druhého partnera, poznáním toho, jak „funguje“ muž a jak žena, poznáním toho, co kdo z nás potřebuje. A když se to vše dozvíme: hurá, s chutí do práce začít si vytvářet své ideální manželství.

My jsme byli na manželských setkáních již po třetí. To první bylo z mého popudu, neboť každý muž (i ten můj) si myslí, že jeho manželství je dokonalé a není potřeba na něm nic vylepšovat natož dokonce měnit. Ještě před zastavením auta na místě samém jsem polykala slzičky a říkala si, jestli by nebylo lepší se na podpatku otočit a vzdát to. V té době jsem navíc netušila, co všechno mě čeká. Byla jsem překvapená. Žádné suchopárné výklady, ale spousta smíchu a přitom ještě větší spousta poučení. Bylo to seznámení se s tím, že každý máme nějaké problémy, ale že je lze také při trošce dobré vůle řešit. Těch slzavých očí bylo z mé strany ještě dost, ale mnohem víc bylo těch vykulených údivem mého partnera. A stal se malý zázrak. Když jsme jeli z „manželáků“, pravil: „Bylo nám toho třeba.“  Budiž po pravdě řečeno, že až tak velké změny nenastaly, ale nejméně půl roku jsme žili mnohem klidněji a třecích ploch jakoby ubylo.

Rok se s rokem sešel a přešel i další. A náhle můj muž pravil: „Myslím si, že je zapotřebí opět navštívit manželská setkání. A mě spadla čelist: „On sám si toho všiml! On sám chce, aby nám zase bylo líp!“ Byla jsem nadšená. Tentokrát jsme věděli, do čeho jdeme. Přesto: slzičky tu byly opět. Tentokrát byly důvody jiné – evidentně se přece jen některé problémy z dob minulých podařilo když ne zcela vyřešit, alespoň obrousit jim hroty.

Ještě jsme si „střihli“ dvě tři manželská setkání víkendová a už nás na těch prázdninových (patrně nám tříletý cyklus vyhovuje) opět vítaly tváře lidí, kteří chtějí do svého manželství investovat víc, než je v naší spotřební společnosti běžné. Především lásku, čas a porozumění.

A opět jsem plakala. Tentokrát až v závěru, když jsme obnovovali manželský slib a já tolik prosila Pána Boha, abych tu mohla ještě mnoho let žít a tu radost z vyvíjejícího se vztahu mohla ještě dlouho dlouho pociťovat.

Vy, kdož čtete tyto řádky, vězte, že vlastně nepatříme do žádné, církve. O to víc fandíme právě adventistům, oceňujeme jejich toleranci k nám, kteří si věří „po svém“. O to víc děkujeme, že nás mezi sebe přijímají a učí nás žít pro sebe, pro partnera, pro rodinu, pro druhé. Učí nás žít s Bohem.

Kdybych tak mohla předat svoji zkušenost alespoň z malé částečky vám ostatním. Řekla bych: „Mějte se rádi, poznávejte se, proste Boha o pochopení a toleranci… A jezděte na manželská setkání, tam Bůh určitě je a pracuje a pomáhá, co mu síly stačí… A pokud nejste věřící, jezděte na manželská setkání a uvidíte spoustu párů, které mají problémy – každý je má – ale chtějí je řešit a ještě se s vámi chtějí podělit o své zkušenosti a tak vám vlastně pomoct. Fakt, je to paráda. Nevzdávejte svá manželství a chtějte je lepší. Jde to. JDE TO!“

Jana Machková

 

 

Návrat na místo činu

Účast na týdnu manželských setkání v tomto roce, byla pro mě skutečně návratem na místo činu, a to i navzdory tomu, že jsme se spolu s mojí ženou Luckou účastnili poprvé – poprvé jako manželé-účastníci.

Návrat na místo činu tkvěl v tom, že moji rodiče jsou již dlouhá léta nejen účastníky, ale i podílníky na průběhu celého tohoto týdne. Právě pro jejich aktivní zapojení jsem byl několikrát povolán, abych hlídal děti, na což hodně rád vzpomínám. Tento rok jsem mohl pozorovat, jak děti, které jsem hlídával a na nichž jsem zanechal výchovnou stopu, hlídaly naše děti. Musím říct, že to dělaly velmi dobře a zodpovědně a tak mě u srdce hřálo, jak se mi ten puštěný chléb po vodě vrátil.

Nechci se pouštět do dlouhosáhlého popisu, co se dělo a jak, protože to si může ověřit každý, kdo má zájem růst ve svém manželství a určitě bude mít možnost se přihlásit v roce 2011. Chtěl bych se spíše sdílet s dojmy, vjemy a obohacením o teorii a praxi. Když MS s Luckou zpětně hodnotíme, tak to byl pro nás jeden z nejlepších rodinných týdnů v tomto roce. Proč? 1. Byli jsme spolu jako rodina, 2. Měli jsme hlídání dětí a tím i klid na tvorbu našeho vztahu, 3. Jezdili jsme na výlety, 4. Vzhledem k ceně solidní ubytování a v neposlední řadě a neméně pro nás důležité bylo i vzdělávání v oblasti růstu manželství. Vnímali jsme, že i naše děti si to výborně užily a Sárinka často vzpomíná, jestli zase pojedeme na to manželáctví. Pořád si doma opakuje svoje číslo pořadové 28 a vzpomíná na pečovatelky Áju a Betynku. Pokud byste chtěli shlédnout autentické prožitky naší dcery a její kamarádky, podívejte se na video1 a video2.

Velkým přínosem pro nás byla pestrost přednášejících, v jejich přístupu, pohledu na věc i co do propracovanosti obsahu. Nejdůležitějším faktorem byla však naše skupinka. V ní jsme prožili dost podstatné sdílení, směřování stále k hlubšímu otevření se, jasné vedení, svobodu rozhodnutí, pochopení a přijetí a hlavně otevřenost – otevřenost, která nás překvapovala s přibývajícími dny. Přednášky a skupinky nás vystavily zrcadlu dobrých a fungujících věcí v našem vztahu, ale ukázaly i rezervy. Rezervy a nedostatky se někdy těžko přijímají, ale v atmosféře duchovnosti, otevřenosti, sdílnosti a pochopení jsme si s Luckou uvědomili, že v tom nestojíme sami, že zápas je společný. Díky MS se učíme především oceňovat, porozumět si (kolečko – kdo ví, rozuměj, kdo neví, přihlas se), vyjadřovat správně omluvu atd. Velké poděkování patří i našemu vedoucímu páru skupinky manželům Jurckovým, protože přinesli sami sebe, své prožitky, otevřenost, poznatky a jasné vedení. Moc děkujeme.
Účast na manželských setkáních byla pro nás radostí. Radostí, ve které se ukrývá společně strávený čas s rodinou, výlety, vzdělávání, učení se praxi, radost z fungujícího a těžší chvíle přiznání si rezerv, ale především povzbuzení, že usilovat o dobré manželství stojí za to, a to vše v moci a síle Ducha svatého. Bohu samému a všem organizátorům moc díky.

Jakub Chládek

 

„Manželský tábor“ se vyplatí

Pár postřehů z „manželáků“? Našli jsme tady to, co se dnes lidé snaží budovat ve virtuálních „sociálních sítích“ na internetu – přátelství a společenství. Být mezi lidmi, kteří chtějí ve svých vztazích růst, bylo inspirující. Ve skupinkách jsme nejednou zjistili, že spousta lidí řeší stejné problémy jako my. Snad nejen proto se z nás rychle stali přátelé a po týdnu se nám opravdu těžko loučilo.

Přednášky o vztazích byly každý den a na vážnou notu. Rozhodně jsme se u nich ale nenudili. Většina našich neduhů je totiž při vhodném podání prostě srandovní! A taky proto, že vážné věci se přeci jen snadněji předávají se špetkou humoru. I když jsme všechny přednášky poctivě absolvovali, nestal se z nás dokonalý pár. Prožili jsme ale týden úplného přeladění a to nám pomohlo dívat se na naše neshody s větším nadhledem. Jako rodiče s malými dětmi jsme si dvojnásob odpočinuli, protože jsme mohli předat děti pečovatelům a prožít spolu i cenné chvilky soukromí.

Pokud jste na manželských setkáních ještě nebyli, zkuste to (pozor, o účastníky nouze rozhodně není!). Je to akce pro všechny. A je to akce s výjimečnou atmosférou. Můžete ve svém vztahu zase zažít to, co už se možná po čase vytratilo, znovu se zamilovat a posílit v odhodlání udělat si ze svého domova kousek ráje na zemi. Sebrat odvahu a vyrazit na něco méně tradičního – třeba na takový „manželský tábor“ – se vyplatí.

Děkujeme všem organizátorům a rozhodně doporučujeme.

I+J Černochovi

MS 2010 – recenze

Rok uběhl jak voda a opět jsou za námi Manželská setkání. Jaká byla letos? Pro nás určitě o 100% lepší než vloni. To jsme jeli s obavami, o čem to vlastně je. Letos už jsme věděli co očekávat a popravdě jsme se vážně moc těšili.

Vše začalo organizací. Ubytovat se, najíst,… a vzhůru na seminář. Těmi jsou Manželská setkání protkaná od začátku až do konce a musíme uznat, že jsou pro manželství velmi přínosné. Nahlédněme jen nepatrně do témat: Rozdíly mezi mužem a ženou, Vzájemná komunikace, Manželské pozornosti, Sexualita,… a spousta dalších témat, která osloví každého, kdo chce žít krásné manželství, ve kterém není jen muž a žena, ale také Kristus.

Manželská setkání jsou takovým velkým rodinným „táborem“. Každý může přijet se svými dětmi, o které je zde v čase přednášek a skupinek dobře postaráno. Děti do 2,5 let jsou hlídány individuálně a starší jsou rozděleny dle věku do skupinek. Pečovatelé měli vymyšlený pro všechny skupinky super program. Patří jim proto veliký dík za starost, protože bez nich by nemohla proběhnout Manželská setkání tak v klidu a pohodě.

Celý týden byl završen v sobotu odpoledne Maturitou. Ta se skládala z celkem 14-ti úkolů, které jsme plnili na cca 5 km dlouhé trase. Byl čas vše probrat a v praxi si vyzkoušet to, co jsme se týden „učili“. Sobota byla ukončena Gala večerem, na který si pečovatelé a děti připravili nádherný program.

Těžko se nám loučilo s novými i starými známými a už nyní se těšíme na MS 2011, kterých se určitě zúčastníme.

Největší dík patří manželům Ejemovým za super organizaci a všem ostatním, kteří se podíleli na klidném chodu Manželských setkání.

Manželé Hlaváčkovi