18. října 2025 je datum, které se zapíše do historie Církve adventistů sedmého dne v Praze. V prostorách sboru Praha-Michle – Bethany proběhlo slavnostní založení nového mezinárodního sboru s výstižným názvem LightHouse (Maják). Sobotní dopoledne bylo naplněno pokojem, radostí a silným vědomím povolání ke službě šíření evangelia všem lidem různých národů a jazyků, což se přímo odráží v DNA nového společenství.
Mezinárodní rodina s angličtinou v srdci
Sbor LightHouse je od počátku skutečně globální rodinou. Tvoří jej věřící z více než 20 národností, kteří sdílejí společnou víru a kulturu. Hlavním jazykem bohoslužeb a komunikace je angličtina, což z LightHouse činí unikátní otevřené společenství pro cizince, studenty a všechny, kteří hledají křesťanský domov v Praze.
Vedení sboru bylo při této příležitosti oficiálně ustanoveno. Kazatelem sboru je br. Eric B. Dunn, ordinovaným kazatelem br. Zdeněk Martasek a starší sboru br. Augustin Yeboah.
Kázání o světle a soli
Důležitou součástí slavnosti bylo kázání br. Víta Vursta, předsedy Českého sdružení CASD. Jeho poselství o světle a soli připomnělo nově vznikajícímu sboru základní biblickou výzvu: být viditelným a vlivným elementem ve společnosti. Svou přítomností podpořili událost i členové hostitelského sboru Bethany.
Slova kazatele: Domov, Maják a Povolání
Nejvýraznějším momentem soboty byl projev kazatele Erica B. Dunna, který hovořil o vizi a poslání sboru. Jeho slova, která citujeme beze změn, se stala základním kamenem identity LightHouse:
„Věřím, že tento sbor se snaží být domovem daleko od domova — malým kouskem nebe, kde má své místo každý, kde lidé znají tvé jméno a rozumějí tvým zápasům. Místem, kde jsi milován, vnímán a je o tebe postaráno.
Mnozí z nás přinesli velké oběti, abychom tu mohli být. Překročili jsme oceány a kontinenty, nechali za sebou rodinu, přátele a známé kultury. Naučili jsme se nové jazyky, přizpůsobili se novým systémům a krok za krokem budovali život od nuly. A někdy v nás ta vzdálenost zanechá pocit osamění, ztracenosti nebo vnitřní prázdnoty. Víra pak může působit křehce a naděje daleko.
Proto je komunita, jako je Lighthouse, tak důležitá. Dává nám místo, kde si můžeme odpočinout, kde si znovu doplníme „nádrže lásky“, než se vrátíme do škol, továren, kanceláří, tramvají a do rytmu pražského života. Tady znovu dýcháme. Tady si připomínáme, kým jsme.
Ale Lighthouse není jen místem odpočinku. Je součástí něčeho mnohem většího — většího než my sami a většího než naše společenství. Je to rodina mnoha národů — sešitá milostí, sjednocená křížem a nesená Duchem.
Je to místo, kam kdokoli odkudkoli může přijít a být skutečný. Kde se setkávají kultury, srdce se propojují a roste naděje. Místo, kde si nemusíš zasloužit přijetí — protože zde, v Ježíši, už přijatý jsi. Nemusíš se stát někým jiným, abys byl milován; stačí přijít.
Bůh nás nesvolává jen proto, aby nám bylo pohodlně — svolává nás, aby nás posílil. Ježíš řekl: „Vy jste světlo světa.“ Pokaždé, když se zde scházíme, to světlo se rozjasňuje — na kolejích, ve fabrikách, v kancelářích po celé Praze, v obývácích a kavárnách, v parcích a na stanicích metra.
Vím, jaké to je cítit se daleko od domova — stýskat si po rodině nebo pochybovat, zda tvá víra obstojí na místě, jako je Praha. I já jsem to cítil.
Bylo mi dvacet, když jsem opustil Ameriku a vyrazil do Evropy. Chtěl jsem být misionářem — sloužit Bohu v dalekých krajích. Někteří afričtí přátelé mi tehdy řekli: „Afrika má misionářů dost — jeď do Evropy. V Africe jsou kostely plné. V Evropě jsou kostely prázdné.“ A tak jsem jel. A tady jsem v České republice našel malou komunitu evangelistů — lidí, kteří zažili probuzení po pádu komunismu. Tehdy přišlo probuzení, hlad po pravdě. Evangelizace byla mocná po určitou dobu, a i když později zpomalila, stejný duch víry zůstal v těch věrných pracovnících.
Přidal jsem se k nim. Sloužil jsem tak, jak sloužili oni — literární službou, setkáváním s lidmi doma, v práci, kdekoli byli. Stál jsem na náměstích. Seděl jsem u kuchyňských stolů. Více jsem naslouchal, než mluvil. Postupně jsem objevoval, že evangelium lze sdílet mnoha způsoby a že Bůh dal své církvi mnohé dary — všechny proto, aby ztracení našli Jeho. Někdo seje, jiný zalévá, jiný sklízí — ale Bůh dává růst.
Žiji tady už tak dlouho, že mohu říct — jsem Čech. Moje žena je Češka, naše děti jsou Češi a toto je domov. Tvoříme vzpomínky na těchto dlažebních kostkách. Truchlím i radujeme se s přáteli, kteří se stali rodinou. A skrze to všechno mi Bůh ukázal, že mě sem přivedl z nějakého důvodu — abych se setkával s lidmi, rostl a sloužil.
A právě proto věřím, že Lighthouse může být takovým místem pro nás všechny — kde objevujeme, proč nás Bůh přivedl právě sem. Možná ke studiu. Možná do práce. Možná k uzdravení. Možná k poslání. Ale určitě k lásce.
Viděl jsem, jak Bůh používá takový sbor — aby uzdravoval, posiloval a připomínal nám, že patříme. Budujeme sbor, ve kterém víra roste tak pevně, že září do každého koutu Prahy. Sbor, který vítá otázky, zápasí poctivě a modlí se odvážně. Sbor, kde se děti s radostí učí jméno Ježíš, kde unavení nacházejí odpočinek a kde hledající nacházejí pravdu.
Každý z vás má něco, co tato církev potřebuje — tvé teplo, tvůj příběh, tvou víru. Lighthouse není můj sbor; je to naše rodina. Společně jsme světlem. A stejně jako Jozuovi, když ho Bůh povolal, aby vedl svůj lid do nové země, řekl: „Buď silný a velmi odvážný. Neodchyluj se napravo ani nalevo, abys měl zdar ve všem, kam půjdeš.“ Boží slovo se tehdy nezměnilo a nemění se ani dnes. Jeho zaslíbení zůstává pevné.
I my stojíme na novém místě — na novém začátku. Bůh nás volá, abychom byli silní a věrní, abychom zůstali pravdiví Jeho Slovu a chodili v povolání, které nám dal tady v Praze. Milovat své bližní. Žehnat našemu městu. Nést světlo do míst, která se zdají temná.
Jak to vypadá tento týden? Vypadá to jako laskavost v tramvaji. Vypadá to jako poctivost v práci. Vypadá to jako modlitba za spolužáka, povzbudivá zpráva, tichý čin služby, který nikdo nevidí. Vypadá to jako pozvání, aby si někdo příští sobotu přisedl vedle tebe. Malá světla, která svítí vytrvale, se stanou majákem.
Když to budeme dělat — když neuhneme, když zůstaneme stálí a věrní — pak bude tento Lighthouse opravdu zářit. Stane se domovem, útočištěm, světlem, které ukáže mnohým na Ježíše. A jak budeme dál přicházet — s otevřenýma rukama a otevřenými srdci — Bůh učiní víc, než si dovedeme prosit nebo představit.
Pojďme tedy vpřed společně — neodbočujíce napravo ani nalevo — ale upírajíce své oči na Něho, který nás sem povolal a nikdy nás neopustí ani nezanechá. Znovu se odevzdejme Jeho Slovu, modlitbě, lásce a odvaze.
Přátelé, tohle je teprve začátek. Bůh nás povolal, abychom byli jednou rodinou — z mnoha národů — a zářili Jeho světlem tady v Praze. Buďme silní a věrní. Jděme rovně vpřed s očima upřenýma na Ježíše. A ať se toto místo opravdu stane domovem — malým kouskem nebe — pro každého, kdo těmito dveřmi projde.
Amen.“
Byla to velmi emotivní a silná sobota, na kterou jen tak nezapomeneme. Během celého dne bylo možné si živě připomenout to základní a největší poslání, které jsme od Krista Pána dostali. Centrem naší pozornosti byla víra, naděje a hluboká smysluplnost života ve službě evangeliu. Je to skutečně obrovské povzbuzení, protože v době, která se často zdá být křesťanství nepřející a nenakloněná, Bůh viditelně dělá zázraky a tento nový sbor je toho jasným důkazem. Velké poděkování a uznání patří také původnímu sboru Bethany, ze kterého LightHouse s láskou a podporou vzešel. Chválím a děkuji Bohu za to, jak mocně působí a vede svou církev i všechny Boží děti v ní. Kéž Bůh žehná sboru LightHouse i všem lidem, kteří jej tvoří.
Jan Matoušek, tajemník Českého sdružení CASD