O Bibli

BIBLE V SEDMI PÁDECH

Bible – kniha, která ovlivnila dějiny jako žádné jiné literární dílo. Čtou ji křesťané, židé, muslimové, ale také lidé, kteří se k žádnému náboženství nehlásí. V čem je její jedinečnost? Pro někoho je to literární skvost, pro jiného zajímavý historický dokument, pro další zjevené Boží slovo. Co je tedy Bible, kde se tu vzala a jak ji jako křesťané vnímáme? Pokusme se na to odpovědět za pomoci sedmi pádových otázek, které jsme se všichni učili už na základní škole v hodinách českého jazyka.

1. PÁD: KDO? CO?

Co je to vlastně Bible? A kdo je jejím autorem? Jak už napovídá její název (z řeckého biblia, „knihy“), jde vlastně hned o celou sbírku knih, které vznikaly v žido-křesťanském prostředí v průběhu více než jednoho a půl tisíciletí (mezi 15. století př. Kr. do konce 1. století po Kr.). Za jejím vznikem stojí zhruba čtyřicítka různých pisatelů, nicméně jako křesťané jsme přesvědčeni, že skutečným „autorem“ je sám Bůh, který tyto pisatele vedl a inspiroval (2 P 1,20.21; 2 Tm 3,16.17), aby zaznamenali poselství o jeho touze zachránit hříšné lidi. V tomto smyslu věříme, že tento celek, někdy označovaný také jako „Písmo svaté“, je neomylným zjevením Boží vůle a spolehlivým záznamem Božích činů v dějinách, a proto i autoritativní normou v oblasti morální.

2. PÁD: (OD) KOHO? (Z) ČEHO?

Od koho tedy pochází jednotlivé knihy Bible? Některé z nich jsou anonymní, ale řada z nich uvádí konkrétní jména autorů (a my nemáme žádný důvod je odmítat). Některé spojuje tradice s Mojžíšem (tzv. Pentateuch či kniha Jób), jiné se zase odkazují na krále Davida. A pak zde samozřejmě máme izraelské proroky, jejichž jména jednotlivé knihy nesou. Ti všichni se však shodovali na tom, že nepíšou jen své osobní názory a postřehy, ale že jejich poselství pochází přímo od Boha. Proto proroci často svou zvěst uváděli slovy: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo…“ (Jr 1,4; Ez 3,16; Zach 4,8). Evangelia zapsali ti, kteří buď patřili mezi Ježíšovy učedníky, nebo přímo čerpali z jejich svědectví. Většina zásadních dopisů křesťanským sborům (tzv. epištoly) pak pochází od apoštola Pavla.

3. PÁD: KOMU? (K) ČEMU?

Komu bylo biblické poselství adresováno? Při snaze pochopit Bibli je třeba mít na paměti, že Boží poselství bylo vždy adresováno konkrétním lidem, v dané době a na daném místě (Abrahamovi, putujícímu národu, konkrétním králům, zajatcům v Babyloně, Ježíšovým učedníkům či konkrétním sborům). Chceme-li tedy Bibli správně pochopit, musíme znát alespoň základní fakta a dějinné souvislosti. Hledáme-li, co text říká nám, musíme nejprve rozumět tomu, co jím Bůh chtěl sdělit těm, kterým byl adresován prvně. To ovšem neznamená, že Bůh těmito texty nezamýšlel oslovit i další generace. Spolu s apoštolem Pavlem věříme, že studium Písma nemá být jen otázkou poznání minulosti, ale má dopad i na současnost: „Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.“ (Ř 15,4; B21)

4. PÁD: KOHO? CO?

Má Bible nějaké ústřední téma? Co nebo koho nám chce představit? Už při prvním čtení Bible si každý čtenář musí všimnout, že jde o sbírku velmi pestrou a různorodou. Není to ale roztříštěná sbírka různých materiálů, které spolu nesouvisí, nebo si snad i odporují, ale úžasný harmonický celek. Není pochyb, že starozákonní knihy tematicky směřují k velké naději, která se má zrealizovat příchodem Mesiáše, Bohem poslaného Zachránce. A sám Ježíš, který je nakonec v Novém zákoně jako tento Zachránce představen, sám potvrdí, koho a co Písma představují. Svým odpůrcům řekne: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.“ (J 5,39) A stejnou myšlenku potvrdí i po svém vzkříšení v rozhovoru se svými učedníky: „Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.“ (L 24,27)

5. PÁD: OSLOVUJEME, VOLÁME

Pátý pád (vokativ) se v českém jazyce používá pro oslovování a přímou komunikaci. Jako křesťané jsme přesvědčeni, že biblické texty nejsou jen záznamem událostí, ale že je nechal Bůh zaznamenat právě proto, že chtěl jejich prostřednictvím s námi komunikovat, oslovit nás. Ne nadarmo nazývali židé i křesťané tyto inspirované texty „Božím slovem“, o kterém je řečeno, že „je mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.“ (Žd 4,12) A protože komunikace je záležitost dvoustranná, zahrnuje Bible také lidské „volání“ k Bohu. Snad nejtypičtějším příkladem je biblická kniha Žalmů, rozsáhlá sbírka poezie, písní a modliteb, v nichž lidé k Bohu volají, aby mu vypověděli svou vděčnost a radost, ale i trápení, zlobu či smutek.

6. (O) KOM? (O) ČEM?

Už jsme zmínili, že tematicky celá Bible směřuje k Ježíši, zaslíbenému Mesiáši. Zároveň je ale i velkým příběhem, který dává smysl tomu, proč tohoto Zachránce potřebujeme. O čem tento příběh je?

(1) Příběh Bible začíná stvořením, které bylo „velmi dobré“, beze stopy zla, bolesti či smrti. (2) Poté následuje tragická scéna lidského selhání, hříchu, jehož důsledkem je odloučení lidí od Boha a nakonec smrt. (3) Bůh však do této beznaděje přichází s nabídkou záchrany prostřednictvím Zachránce, který se obětuje pro hříšníky. Dějiny izraelského národa jsou pak představeny jako dějiny očekávání naplnění tohoto slibu. (4) K realizaci této zalíbené naděje dochází v osobě Ježíše, v němž se Bůh stal člověkem, aby svou smrtí a vzkříšením zachránil ztracené. (5) V následujících staletích poté Ježíšovi následovníci tuto „dobrou zprávu“ nesou do celého světa. (6) Má-li ovšem dojít k obnově toho, co hřích poničil, a záchraně těch, kteří kvůli němu trpí, musí přijít „Den Páně“, kdy spravedlivý soudce zúčtuje se zlem, jeho původcem i šiřiteli. (7) V posledním dějství pak Bůh znovu obnovuje své stvoření a dává „novou zemi“ za domov těm, které už na počátku s láskou stvořil.

7. (S) KÝM? (S) ČÍM?

Jestliže v Bibli promlouvá sám velký Bůh, můžeme jí vůbec jako lidé porozumět? Jsme přesvědčeni, že nám Bůh dal rozum a logiku jako svůj vzácný dar, abychom mnohé věci pochopili. Zároveň ale už Ježíš svým následovníkům slíbil, že ani na obtížná témata Písma nebudou sami – mohou je číst spolu s „průvodcem“ či „vykladačem“, který jim pomůže zásadní věci správně pochopit: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…“ (J 16,12) Apoštol Pavel proto později napsal: „Člověku vyzbrojenému jen vrozenými schopnostmi jsou ovšem pravdy Božího Ducha proti mysli. Zdají se mu hloupé a nepochopitelné, protože pochopit se dají jen s pomocí Ducha. Kdo je však proniknut Božím Duchem, dovede ke všemu zaujmout jasný postoj…“ (1K 2,14.15; SNC)