V sobotu 6. listopadu začal celosvětový modlitební týden Církve adventistů sedmého dne, kdy se členové scházejí, modlí, čtou přednášky, diskutují.
Žijeme v době nečekaných změn, na které jsme nebyli připraveni. Někteří se možná bojí nemocí, zdražování, nejistoty v práci, ve vztazích, obecně budoucnosti. Ve společnosti se prohlubují názorové a sociální rozdíly. Přesto lidstvo vždy hledalo smysl své existence a touhu po něčem, co jejich život obohatí a posune výš, než jen k materiálnímu přežití.
Často přemýšlíme, proč jsme jako církev tady. Co je tím poselstvím, které mají slyšet lidé kolem nás. Jsme tady proto, abychom aktivně žili víru v Ježíše Krista. Abychom předávali lidem kolem sebe naději, jinou perspektivu a také to, že pro Boha je každý člověk srdeční záležitostí.
Společenství církve by mělo být otevřené pro každého. Není čas se vymezovat vůči jiným, jinak smýšlejícím. Není čas vytvářet rozdíly, není čas bojovat s těmi, kdo to vidí jinak než já.
Je čas být k dispozici druhým a Bohu.
Líbí se mi pojetí modlitebního týdne v jednom sboru. Lidé v tomto společenství se rozhodli modlit se za své město. Mají už za sebou modlitební setkání, které se odehrávalo na náměstích a v ulicích. Modlili se za obyvatele, za lidi žijící v tomto městě. Čekají je ještě modlitby za vedení místní samosprávy – před radnicí, modlitby za nemocné, lékaře a sestry – před nemocnicí, modlitby za ty, kteří se starají – před dobrovolnickým centrem organizace ADRA.
Modlitební týden je – nepřekvapivě – o modlitbách. Bůh se tím, co udělal, naklonil k nám, v modlitbách se my nakláníme k němu. Nebojme se jako společenství modlit a dát modlitbám čas, který jim patří. Nebojme se přestat zabývat tolik „lidským obsahem“, ale hledejme společně náplň, kterou chce nám, našim společenstvím, dát Bůh. Nebojme se, že díky modlitbám nás a naše společenství bude Bůh měnit k obrazu svému. A možná po nás bude chtít změnu. Změnu našeho fungování, a to proto, abychom byli lidmi ukazujícími na Ježíše Krista, na jeho přijetí člověka, na jeho milost, která je pro kohokoliv. Lidmi přijímajícími druhé bez ohledu na okolnosti, lidmi, kteří se staví zlu ve všech jeho podobách, lidmi, kteří do strachu, obav a úzkosti přinášejí praktickou pomoc, doprovázení a naději. Nebojme se modlit za naše místo tam, kde žijeme, nebojme se modlit za to, co po nás Bůh – po jednotlivcích i společenství – v této situaci chce. Nebojme se společně čekat na Boží odpověď.
Modlitební týden je příležitostí být blíž Bohu. To ale znamená soustředit se na Boha, ne na sebe. Dejme společně prostor Bohu.
Vít Vurst
