Ohlédnutí 2016

Na manželských setkáních jsme byli už vícekrát. Proč jsme tam jeli letos znovu? Manželka našla článek, kde paní psycholožka zdůvodňovala, že manželství a láska nejdou dohromady. To nás docela naštvalo a tak jsme se ocitli na manželákách. Ne tedy, že bychom potřebovali vyřešit nějakou svoji krizi, ale proto, že cítíme, že se máme rádi stále více a chceme pro náš vztah něco udělat. Manželství a láska jdou dohromady! Je ale třeba ovládat umění vyhnout se něčemu, co by nebylo dobré a naopak se zaměřit na to, co našemu vztahu pomáhá a co nás inspiruje. Poznali jsme znovu, jak velký dar manželství je. Láska vydrží, láska věří, láska má naději, jak píše apoštol Pavel.

Název „Manželská sekání“ je trochu podivný – proč se mají manželé setkávat, když jsou spolu většinou každý den? Spoustu věcí děláme spolu, víme o sobě až moc, často si myslíme, že známe toho druhého „jako své boty“. Zjistili jsme už dříve, že když si na sebe uděláme čas a něco spolu sdílíme nebo něco spolu prožíváme, tak ten čas může být nečekaně jiný, než jsme očekávali. To, že si věnujeme vzájemně pozornost, nás mění. Dovoluje nám poznávat více toho druhého i sama sebe. Asi je to tím naladěním, očekáváním a připraveností být tu pro druhého a sdílet se. Nikdo jiný pro nás není tak jedinečný důležitý a pro nikoho jiného nejsme my tak důležití a jedineční!

Doma se často míjíme. Žijeme vedle sebe, ale vlastně na sebe moc času nemáme. Zůstáváme jen na povrchu každodennosti a na hlubší rovinu se málokdy dostaneme. Běžné denní starosti i pracovní povinnosti nám nedovolují se sdílet. Přitom to není tak náročné, a ani to nemusí zabrat spoustu času. Znovu jsme si zopakovali princip společná hodina denně, večer týdně, víkend za čtvrtletí a týden ročně – jsou takovým minimem, které nám umožňují žít vzájemný plný vztah.

Uvědomili jsme si znovu, jak je náš vztah pro nás důležitý. Mně osobně otevřenost a odvaha k pravdivosti osvobozují, dávají možnost být více sám sebou a přitom i vnímat druhého takového, jaký je. Když dokážu přijmout sám sebe, mohu pak přijmout i druhého. Když se nebojím vlastní blízkosti, mohu přijmout i blízkost druhého, jeho názor, jeho různost a i případné nedorozumění.

Jedna praktická věc, kterou zase zavádíme do našeho praktického vztahu – nazvali jsme ji „kolečko“. Je to komunikační technika, která nás učí být konstruktivní a nezůstat jen u obvinění nebo vyjádření hněvu. Měli jsme takovou pomůcku, která nám umožňovala si „kolečko“ zkoušet. Na kolečku bylo napsáno: Vidím, myslím, cítím, chci, udělám. Pět jednoduchých slov, které mohou pomoci k řešení. Pět slov nám pomáhá k tomu, abychom při něčem, co nás nemile překvapí, nezůstali jen u „vidím“: „Ty jsi zase nechal roztažené ty noviny na stole! Kdo to má pořád po tobě uklízet!“ To se mi stává. Něco si rozečtu a chci se k tomu ještě vrátit, když jsem to nestihl dočíst. Když ale manželka vybuchne, moc to k řešení nepomůže. „Vidím, že máš tady rozečtené noviny. Myslím si, že se to stává často. Cítím, že si tak nevážíš mé práce, když to musím po tobě uklízet. Chci, abychom mohli spolu večeřet v příjemném prostředí  Když uvidím noviny příště na stole, tak udělám …“ A ono to funguje! Místo naštvání cítím, že manželce na mě záleží! Kolečko si ale každý musíme vyzkoušet „nanečisto“. Tedy tehdy, když skoro o nic nejde. Když ještě nejsme v emocích a můžeme se nad něco povznést.

To hlavní, co Manželská setkání přinášejí je vytržení z normálního chodu. Kolečko výše zmíněné jsme znali, tedy věděli o něm. Ale až tady jsme si ho vícekrát vyzkoušeli a i na druhých párech viděli, jak se dají i letité problémy vyjasnit během chvilky. Zažili jsme zázraky u druhých i u sebe – nedějí se mimo nás, dějí se tehdy, když jim dáme prostor. A mohu o našem kolečku prohlásit – A PŘECE SE TOČÍ! Ostatní účastníci mi to potvrdí – je to pro nás důležitější, než zda obíhá Země okolo Slunce.

Luděk Bouška, Čenkovice srpen 2016

Je to skoro měsíc, co jsme se rozloučili s našimi starými i novými známými z letošního manželského týdne v Čenkovicích. V ruce držím zamilovaný dopis, který mi napsala má drahá polovička, a přemýšlím nad tím, co nám letošní setkání přinesla.

Za největší přínos považuji přátelskou a bezpečnou atmosféru, která nám umožnila si spolu pořádně popovídat. Mohli jsme tak znovu objevovat co náš vztah buduje a co ho ničí. Pojmenovat, co opravdu chceme, a rozhodnout se pro to něco udělat. Znovu mě oslovila otevřenost a nasazení týmu vedoucích pracovních skupin tzv.VPS i celková koordinace manželů Ejemových, ve které nechyběl pověstný humor.

Manželský týden jsme i s dětmi absolvovali poprvé před 11 lety a naposledy před 6 lety. Pokaždé, když jsme končili, jsem měl dojem, že to byl náš poslední, protože jsme to nejlepší už dostali. Návrh takto strávené dovolené přišel od manželky a naším cílem bylo strávit čas ve dvou stranou všech provozních starostí. Kromě očekávaných témat, ve kterých jsme i po letech znovu našli něco aktuálního, jsme letos poprvé využili i možnost, kdy nám své ucho poskytl Radek Jonczy v manželské poradně. S vděčností vzpomínám na krásné večery při společných modlitbách, sledování inspirativního filmu, společenském večeru plným legrace i pro nás novým minikurzem společenského tance.

Mám radost z toho, že prožitý týden předčil má očekávání. Jsem vděčný Pánu Bohu za to, že má zájem na uzdravení našich vztahů a sám nám dává ten nejlepší příklad.

Děkujeme.

Teoš a Hanka Knoblochovi

Možná je vám také smutno, že to, co prožíváte, je daleko od toho, jak má vypadat láska podle Božího plánu. Vidíme to všude kolem sebe, ale možná to prožíváme právě v našich vztazích. A toužíme po uzdravení. Hledáme a nenacházíme ten správný lék, neznáme způsob podání či vhodnou dobu aplikace. Bůh je připraven pomoci, pokud mu to dovolíme. A třeba nebo právě prostřednictvím MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ. A to je naše nová zkušenost.

Už mnoho let manželé Ejemovi vyvíjejí aktivity v oblasti manželských vztahů a pořádají letní dovolené. V minulých letech jsme prázdninový čas strávili na táborech, sborové dovolené a na víc už nezbývalo. V poslední době jsme vnímali naléhavou potřebu investovat do našeho vztahu. Prožíváme období vylétání dětí z hnízda, možná se dočkáme i nové role. Je přece třeba, aby náš vztah byl natolik stabilní, že by s ním jen tak něco nemělo otřást. V letošním roce oslavíme 30 let našeho manželství, tak co kdybychom si dali dárek? Pojedeme na „manželáky“! A tak se to konečně podařilo.

Manželská setkání jsou výjimečná dovolená. Dovolená, kterou můžete strávit se svou rodinou v krásné přírodě Orlických hor. Část dopoledne i odpoledne je věnována přednáškám. Na to pak navazují skupinky, kde se v malém kroužku dané téma ještě více prakticky rozebere a kde je možné se sdílet. A pak už je velmi důležitý prostor na to, aby mohli být manželé spolu o samotě. V této době je o děti postaráno prostřednictvím pečovatelů a zažívají hezký program jako na táboře.

Zbývající volný čas už mohou členové rodiny strávit spolu třeba výlety za poznáním okolí, koupáním, v lese na borůvkách, sportovními nebo jinými aktivitami. Nádherným závěrem celého týdne byla slavnostní sobota s příležitostí večeře Páně, obnovením manželského slibu, odpolední vycházka ve dvou s tzv. manželskou maturitou a společným večerem, který byl i díky programu dětí krásným ukončením.

S vděčností za všechny, které jsme mohli poznat, za přednášející manželské páry, které přicházely se srdcem na dlani i s kůží na trh, s hřejivým ujištěním lásky od partnera a dopisem lásky v kapse a doporučením: nečekejte dlouho a přijeďte!

A + B Cigošovi